Moderní medicína hledá nové možnosti jak předvídat vznik a průběh nemocí a jak poruchám zdraví dokonce předcházet. Zájem je především o choroby časté, závažné, ekonomicky náročné. Velmi důležitou problematikou jsou procesy stárnutí a s nimi spojené degenerativní změny mozku. Alzheimerova choroba i další formy demencí jsou v popředí zájmů jak vědecko-výzkumných, tak organizačně léčebných i ekonomických.

V poslední době byla publikována celá řada prací, které poukazují na význam stravy při vzniku různých forem atrofie mozku. Byly nalezeny vztahy mezi konzumací vitaminů B12, E, kyseliny listové či nenasycených mastných kyselin. Většina epidemiologických studií např. popsala inverzní vztah mezi rizikem vzniku demencí a příjmem či hladinou omega-3 PUFA. Ve studii Chicago Health and Aging Project bylo prokázáno, že příjem omega-3 PUFA ve stravě a pravidelná konzumace ryb může redukovat pravděpodobnost vzniku Alzheimerovy choroby. Jedinci, kteří jedli ryby alespoň jednou týdně, měli o 60 % nižší riziko rozvoje Alzheimerovy choroby. Stejně tak celková konzumace omega-3 PUFA a DHA významně negativně korelovala s výskytem AD. Výsledky intervenčních studií zabývajících se vždy jen jednou z těchto živin však byly zklamáním.
Nedávno byly publikovány výsledky dlouhodobé prospektivní Oregon Brain Aging Study (OBAS, Bowman et al.: Nutrient biomarker patterns, cognitive function, and MRI measures of brain aging, Neurology 24, 2012, 78, 241––249), která přinesla zajímavá zjištění.
Studie byla zahájena v roce 1989. Bylo do ní zařazeno 293 mužů a žen starších 65 let primárně bez známých rizikových faktorů pro kognitivní deficit, jak jsou hypertenze, cukrovka či cévní onemocnění. U sledovaných osob bylo každoročně (až do případné smrti) provedeno klinické vyšetření, vyhodnoceny kognitivní funkce, MRI mozku a stanoveny hladiny krevních biomarkerů.

Ve zveřejněném článku jsou popsána data týkající se 104 probandů průměrného věku 87 let, u kterých byly stanoveny hladiny karotenoidů, tokoferolu, retinolu, thiaminu, riboflavinu, niacinu, pyridoxat-5-fosfátu, folátů, vitaminů B1, B2, B6, B12, C, D a E, mastných kyselin včetně trans a omega-3 mastných kyselin (kyselina dokosahexaenová – DHA a eikosapentaenová – EPA) a genetické stanovení APOE-4. Byla použita baterie neuropsychologických testů zaměřených na kognitivní funkce a depresivitu. Pomocí magnetické rezonance byl změřen celkový objem mozku jako celkový objem hyperintenzity bílé hmoty a supratentoriální objem mozku.

Bylo zjištěno, že osoby s vyšším skóre plazmatických trans tuků měly celkově horší kognitivní funkce (paměť, pozornost, jazykové schopnosti, rychlost zpracování a globální funkce) a menší celkový objem mozku. Jejich vysoký příjem představuje rizikový faktor též pro kardiovaskululární a systémové zánětlivé choroby a endoteliální dysfunkce, které mohou sekundárně zhoršovat kognitivní procesy.
Účastníci s vyššími plazmatickýmihladinami vitaminů B1, B2, B6, folátu, B12, C, D, E a vyššími hladinami omega-3 mastných kyselin měli lepší exekutivní funkce a větší celkový objem mozku. Korekce na věk, pohlaví, vzdělání, přítomnost alely pro APOE-4, hypertenzi a depresi tyto vztahy neoslabovaly s výjimkou vlivu deprese na korelaci mezi omega-3 mastnými kyselinami a objemem hyperintenzity bílé hmoty.
Publikovaná studie na rozdíl od většiny předchozích obdobných projektů pracovala nikoliv s údaji o konzumované potravě, ale s plazmatickými hodnotami sledovaných biomarkerů, které podrobně statisticky (principle component analysis) vyhodnotila do několika vzorců (nutrient biomarker pattern – NBP). Věk, pohlaví, vzdělání, přítomnost alely pro APOE-4, hypertenze a deprese odpovídaly za 46 % variace globálního kognitivního z-skóre, zatímco NBP za 17 %. V případě MRI výsledků to bylo 40 resp. 37 %.

Komplexní vyhodnocení celkového složení konzumované stravy, a ne pouze jejích jednotlivých komponent, by mělo být součástí naší běžné klinické praxe u pacientů s podezřením na neurodegenerativní onemocnění. K obdobným závěrům došli O. Okereke et al. v publikaciAnnals of Neurology (duben 2012), ve které poukazují na tu skutečnost, že změny kognitivních funkcí nesouvisí až tolik s konzumací tuků jako takových, ale velmi záleží na jejich složení, na specifických typech (mastné kyseliny saturované, mono či polynesaturované).

Autoři práce předpokládají, že vysoké hladiny komplexu vitaminů BCDE a omega-3 souvisí s častou konzumací zeleniny, ovoce a ryb. U vysokých hladin trans tuků předpokládají výživu spočívající na pečivu, smaženém jídle, margarínu, mase a vnitřnostech. Problémem zjišťování těchto dietních vzorců je ta skutečnost, že především starší osoby nemusí udávat při klinickém vyšetření relevantní data a absorpční kapacita výživných látek může být rozdílná. Rutinní analýza studovaných biomarkerů v plazmě by proto mohla přispět k časné identifikaci jedinců se zvýšeným rizikem pro rozvoj kognitivního deficitu včetně Alzheimerovy choroby. Je možné si i představit, že úprava dietních návyků by obdobně jako např. v případě hypertenze mohla působit příznivě na duševní zdraví jedince jak preventivně, tak jako součást léčebného režimu. Dle autorů ale zůstává mnoho otevřených otázek, které je třeba prověřit v dalších studiích. Interakce s genetickými vlohami může být velmi důležitá. Zdá se totiž, že např. nosiči APOE-4 profitují méně z dietních opatření. Také význam nutričních opatření v různých stadiích rozvoje kognitivní poruchy může být různý a dosud nebyl detailně sledován.